archív čísel
najčítanejšie
-
Úspech srdca
prečítané 1866x -
Každý deň zápasím o pokoru
prečítané 846x -
Problém Daniela Lipšica
prečítané 798x -
Strieľal na Heydricha
prečítané 742x -
Lipšicova nová strana
prečítané 598x
týždeň klasické predplatné
Objednajte si polročné alebo ročné predplatné časopisu .týždeň!
týždeň webové predplatné
Chcete si prečítať časopis .týždeň cez internet? Zaplaťte si vstup do elektronického vydania.
články
rssVladimír Mináč
Bol komunistickým intelektuálom, ktorý dejiny slovenského národa ovenčil mýtom plebejskosti. Počas života vraj prečítal 10-tisíc kníh. Jeho myšlienky dodnes rezonujú v národnom podvedomí a radi sa na ne odvolávajú aj politici strany Smeru.
.lukáš Krivošík18. december 2011 | prečítané 689x | reagovali 3 ľudia
...pokračovanie nájdete v aktuálnom čísle na stánkoch
Diskusia (3)
-
.porovnaj... od .dedeon | 30. december 2011 21:30
Václav Havel si netroufl obhájít veřejně obnovu kapitalismu pod rouškou nic neříkajícího pojmu „tržní mechanismus“, které zveřejnil při příležitosti 20. výročí tzv. sametové revoluce: „Je pravda, že jsme slovo kapitalismus neužívali … [protože] to bylo slovo naprosto zprofanované komunisty právě, kteří po desítiletí to slovo užívali jako synonymum zla a veškerého neštěstí světa.“ „Bál jste se ho i proto používat,“ zeptal se nato Václav Moravec, „že mělo negativní konotace?“ „Já jsem se tomu slovu prostě vyhýbal, protože nerad opakuji slova obtěžkaná druhotnými významy, které nemají původně nebo neměly, “ odpověděl Havel. Směřování české společnosti ke kapitalismu lze ovšem pominout – netečnost české populace k drastickým Kalouskovým a Nečasovým reformám (totiž, k radikálním změnám fungování společnosti založeným na brutálním omezení solidárního státu) je vskutku obdivuhodná. Vzpomene si snad dnes v těchto souvislostech někdo na Marxovu kritiku kapitalismu, který uvádí např., že: V Zürichu je práce dětí starších deseti let omezena na 12 hodin; v Aargau byla v roce 1862 práce dětí od třinácti do šestnácti let zkrácena z 12 a půl hodiny, v Rakousku v roce 1860 pro děti od čtrnácti do šestnácti let na 12 hodin... Ano, nevíme doposud (nebo se dovídáme z čínského – údajně „komunistického“ – prostředí), co to znamená a znamenat bude, pracovat a žít na kapitalistický způsob. Co ovšem – ve spojitosti se jménem Václava Havla – pominout nelze, je skutečnost, že potenciální nositel Nobelovy ceny za mír (co ovšem tato cena znamená, je-li jejím nositelem současný americký prezident Barack Obama?), podpořil válečné akce, jež a) nebyly racionálně ani právně ospravedlněny a b) vedly ke smrti statisíců nevinných lidí? Zde je na místě připomenout útok na Irák, který byl založen na průhledné lži o Husajnových zbraních hromadného ničení. Ano, Saddám Husajn byl nelítostný diktátor, jehož režim brutálně mučil oponenty. Nicméně nevlastnil zbraně hromadného ničení – jak o nich lhaly Spojené státy a Velká Británie (speciálně George Bush a Tony Blair) – a vojenská agrese proti vůli Rady bezpečnosti OSN vyústila ve smrt pravděpodobně jednoho milionu Iráčanů a emigraci několika dalších milionů iráckých obyvatel. Václav Havel podpořil tento útok svým podpisem pod tzv. Dopis osmi. Svou autoritou údajného humanisty tak zaštítil agresi, která dle některých právníků představuje válečný zločin. Tak např. Robert Thompson upozorňuje na norimberské zásady, jež jmenují: (a) Zločiny proti míru: (i) Plánování, připrava, iniciace nebo vedení útočné války (war of aggression) …; (b) Válečné zločiny: Porušení práva nebo válečných zvyklostí, které zahrnují, ale nejsou omezeny na, vraždy, špatné zacházení nebo odvlečení do otroctví nebo k jakémukoli jinému účelu civilního obyvatelstva okupovaného území; vraždy nebo špatné zacházení válečných zajatců… Vše to se v případě Iráku odehrálo. Argumentaci Roberta Thompsona by bylo možné citovat v celé šíři; ale na tomto místě postačí, uvedeme-li, že Václav Havel ostentativně podpořil neopodstatněnou agresi proti diktátorskému režimu Saddáma Husajna, jež ovšem – přes zabití tisíců mrtvých civilistů a brutální umučení dalších – nevedla k nastolení demokracie, nýbrž vyústila v ještě horší režim, který mučí oponenty podobně, jako za Saddáma Husajna. Připomeňme, že to, co se odehrávalo a odehrává v Iráku údajně osvobozeném od tyrana, spočívá řádění eskader smrti a v unášení nevinných civilistů, kterým se demonstrativně vrtá do kloubů a očí, aby tak byla odstrašena potenciální opozice. Václav Havel se k tomuto dění nikdy nevyjádřil; jako by o něm nevěděl nebo vědet nechtěl. O mrtvých jen dobré, zní české pořekadlo… Ovšem, s ohledem na nejnovější dění, kdy se stále otevřeněji hovoří o další západní agresi, tentokrát proti Íránu (ano, jde o ten Írán, který potlačuje lidská práva a představuje nesnášenlivou theokracii, jakkoli s jistými demokratickými rysy), bychom si měli zopakovat, že právě vystupování takových údajných arbitrů humanismu, jakým byl Václav Havel, stojí na počátku válečných kampaní, jež hubí tisíce nevinných civilistů, kteří jsou postiženi právě a jen tím, že žijí v zemi, jejíž diktátoři se aktuálně znelíbili nám a našim „demokratickým“ spojencům. Jde o civilisty, kteří nemohou – dle jakéhosi našeho přání – zaútočit na disciplinované Revoluční gardy a převzít moc. Jsou to lidé, jako my, kteří chtějí žít poklidný rodinný život, kteří nestojí o válku… A pak, je zde možnost, že konflikt založený na představách a přáních našeho západního světa, přeroste ve třetí světovou válku… Ano, o toto jde: Václav Havel byl posledních dvacet let mluvčím utlačovaných; ale jen těch, které utlačovali naši protivníci. Za práva utlačovaných žen např. ze Saúdské Arábie se nikdy nepostavil. Praktikoval to, čemu se říká dvojí metr. Oprávněně kritizoval poměry v Bělorusku, na Kubě a v Číně; ale nikdy se – alespoň verbálně – nezastal těch, kdo trpěli v zemích našich spojenců a následky našich západních, tzv. humanitárních intervencí. Z právního hlediska – už z toho důvodu, že v Mezinárodním trestním soudu (ICC) zasedá celá řada reprezentací nedemokratických zemí – jde o otázku nanejvýš diskutabilní. Je zjevné, že postoje Václava Havla zaštítily válečné zločiny. - A porovnaj to s Mináčom : "...kým iní spisovatelia biedili a často nemohli publikovať,..." Aká to hlboká myšlienka od mladého NIČA, lebo teraz neexistujú spisovatelia, ktorí BIEDIA a nemôžu PUBLIKOVAŤ, Každému pisálkovi publikujú všetko, čo pošle do redakcií ??? Mináč po roku 1989 "Hromžil na „zažívací trakt konzumnej spoločnosti“, „ideologickú krutosť klausočalfizmu“, či „večne nenažratú federálnu svoloč“. Nepáčila sa mu „maloimperiálna veľkočeská politika“, „monetárno-unitárny Klaus“, ani „malý slovenský inkvizítor – veľký federálny Mikloško“. Skutočnosť, že celý život slúžil totalite komunizmu, zakrýval upozorňovaním, že po roku 1989 žijeme v „totalite konzumu“. " A presne to sa splnilo po 20 rokoch !
-
.pohľad od .ev | 27. december 2011 21:44
som dôchodca,človek,ktorý poznával slovenskú literatúru aj v rámci svojej profesie. Som toho názoru,že ak človek má vyjadrovať názor ,má vec poznať. Preto bolo mojou snahou prečítať tvorbu pána Mináča. No a súhlasím s názorom pána Krivošíka. Je to -podľa mna- tvorba plne naplnená ideologiou komunizmu. Táto ideologia priniesla vraždenie a prenasledovanie ľudí.. Inak doporučujem v tomto smere zhodnotenie komunizmu pánom I.Mačurom,ktoré uviedol na svojom blogu na Sme
-
.panflet hodný prečítania od .jakub Mináč | 19. december 2011 19:35
Toto nie je článok o Vladovi Mináčovi, ale obyčajný vyprázdnený pľuvanec od niekoho, kto nepoznal Mináča, mal 13 rokov keď Mináč zomrel, možno takých 6, keď bola nežná revolúcia a rozprávky o tom ako to bolo za socializmu pozná iba tak z rozprávania svojich vodcov. Článok je nabubrelá manipulácia s faktami, za ktoré by sa nemusel hanbiť žiaden oportunistický zväzák z čias najväčšej totality. Bravo. Takéto nechutné kopanie do mŕtveho Mináča, je rovnako odvážne ako v článku spomínaný hrdinský čin Milana Niča, ktorý sa po revolúcii hrdinsky :) postavil zoči voči intelektuálovi Vladovi Mináčovi v priamom prenose a obvinil ho zo všetkého na svete. To kto to zorganizoval je jedno, v každom prípade sa to hodilo do scenára podhodiť nejakého obetného baránka na zlynčovanie, zatiaľ čo sa v tichosti preberala moc. Milan Nič urobil svoju domácu úlohu a službu vlasti a musí byť spokojný, pretože po intelektuálovi Mináčovi, ktorý bol dovtedy predsedom Matice slovenskej, prišiel do Matice doktor ekonómie Jozef Markuš z južnej zeme, vedený vo zväzkoch ŠTB ako agent, ktorý našu najväčšiu národnú kultúrnu ustanovizeň morálne položil na kolená a popri tom ju finančne rozobral a keby na Slovensku fungovali súdy tak by som mohol povedať, že aj rozkradol. Bojím sa, že tento príbeh je pars pro toto celého porevolučného vývoja Slovenska, ktoré konkrétni ľudia po revolúcii rozkradli a ešte stále rozkrádajú na márne kúsky, pred čím Mináč varoval a miesto toho, aby sme sa pýtali kto to tu kradne, tak sa ľuďom podhadzujú takéto plytké a nevyvážené ideologické pamflety. Aspoň vidno ako si .týždeň váži slovenských intelektuálov, keď ich profily necháva robiť naspídovaným demagogickým mladíkom, ktorí ešte nevyrástli z čiernobieleho vnímania sveta.
Komentáre do diskusie môžu pridávať len predplatitelia Piana. Zaregistrovať sa môžete tu.
Redakcia si vyhradzuje právo vymazať príspevky, ktoré obsahujú vulgárne či rasistické výrazy, a tiež tie, ktoré sú osobným útokom na redaktorov a spolupracovníkov .týždňa.
Copyright © 2009 - 2012 Vydavateľstvo W Press a.s., Partizánska 2, 811 03 Bratislava, Slovensko / ISSN: 1336-653X
Design and Technology by MONOGRAM